different approach

Ph/ Zuzana Drachovska _

To be honest, I did not want to reflect to the article at Czech Elle about bloggers at all, even after getting few questions about it from some of you. Mostly because I am not affected nor mentioned in it, affiliated with the editors in any way and quite frankly I agree with it, in the general idea. But having some sort of fall epiphany and after having a few chit-chats with young creative people during MBPFW, I can’t help myself but write my mind down and perhaps hear your comments on it.

Czech blogs, in my opinion, do have rather qualite level of aesthetic feel to them – their designs are clean and functional, the photos are of high quality in most of them and there is hallmark of personal taste and lifestyle in most of them. I agree with the article on one thing though – Czech blogs, recently or maybe a few months ago – started missing substance and fresh air to them. It’s true they are becoming stereotypical. So is mine, I am getting to bore myself with the content, so I am coming up with plans to change that. However what the article doesn’t take into account at all, and I feel it should, is the enviroment surrounding the blogs / us. Elle editors might be comparing the approach of Czech bloggers to the foreign ones but what they’re forgetting or rather not mentioning, is the absolutely different (size of the) market and mainly the approach in the Czech republic compared to the other countries. Approach to us bloggers, approach to the young designers, the new talents, the young people in general, in fact. I am happy to have rather encouraging parents and friends but otherwise I feel more and more dissuaded by the situation here. What was the last time your teacher encouraged you to gain actual professional experience? All I get is: „You’re a student, study. Don’t you dare miss a test because of a job. You shouldn’t concentrate on work and what you want to do with your life later at the moment, at the moment, you’re studying.“ And frankly, I get the same feeling from the cooperations bloggers get. I have no idea, when was the last time I got a respectful look, when I said I’m a blogger on an event. No. In the eyes of Czech professionals – editors, stylists, PR managers etc., you’re not one of them. You’re not an equal, an professional in the creative community. From the beginning you’re just a kid. With a blog. And all you want to do, is to parasitize on the photos in the magazines next to them and get your face known to get lots of free stuff. Trust me, I don’t. That might be the highest ambition of some of the people here, and who knows, a majority of them, but I’d rather have my blog’s name known in a few years. Make a little brand of it, if you like. That in the end, might not even have nothing to do with blogging at all. All I am trying to do here is gain experience and perspective. It gets discouraging over time, however. You want to see original content, editor? Start thinking originally too, when approaching with a collaboration offer to us. It’s a vicious circle of barter so far. And I get it, all the PR agencies here get, is a box of clothes / products / whatever for the press. There’s not much freedom for inventing unique forms of cooperation, when they don’t even have the competence to do so, I get it. But the magazines do, don’t they? Or at least they should. Think of a great fun project and we are in, not for money or fame, for experience. But don’t blame us, for loosing the patience and the drive for originality at times, when all we get is jeer from your side. We’re not getting paid for testing the same products and writing about them, like you do. And maybe we should start demanding that. Because to me it seems that if you’re not making money out of something you’re doing, no one will treat you like a professional in this country. Like an equal, that might belong to the creative community. Generally speaking. Or why is it, that a young designer doesn’t even get an invite to single a party, after presenting her show during the official programme of a fashion week. Because she might interest your sponsor?

I love it here. I came back. But it get’s discouraging. So I am not blaming the very talented people, for leaving our republic behind. The market is evolving slowly, if not running in a circle. The community rarely changes. And they only become a part of it once they get recognised and respected abroad, anyway. Well, something’s very wrong set here. And who am I to change that. Just a kid. With a blog. Maybe it’s time to start doing it differently.

Abych pravdu řekla, k článku v ELLE o bloggerkách jsem se původně naprosto nechtěla vyjadřovat, i když mi od vás pár dotazů na názor přišlo. Především, protože se mě moc netýká, mé jméno tam nepadlo, s danými redaktory se nijak neznám, a upřímně, v obecné rovině s článkem souhlasím. Ale protože jsem potkala spoustu mladých talentů na MBPFW a s některými si o situaci v ČR a o tom všem popovídala, a možná taky kvůli každoročnímu podzimnímu prozření, nedalo mi to, a potřebovala jsem se vypsat. A zajímal by mě i váš názor na věc.

Podle mě české blogy mají vysokou estetickou úroveň – designy jsou čisté a funkční, fotky jsou většinově kvalitní a z těch úspěšných / sledovaných dle mě stále srší jistá osobnost. S článkem ale souhlasím v jedné věci – blogy začaly ztrácet na substanci a chybí jim závan čerstvých nápadů. Je pravda, že se začínají motat ve stereotypu. Cítím to i u sebe, sama z obsahu začínám být trochu unuděná a proto plánuji a sepisuji, co vše změnit. Nicméně co článek naprosto ignoruje a neporovnává, a mám pocit, že by se tam i tyhle věci pro čtenáře neznalé okolností objevit měly, je místní prostředí, ve kterém blogy vznikají. Redaktoři sice porovnávají české blogy se zahraničními, ale už neporovnávají, možná raději, je rozdíl mezi vlastním trhem (a jeho velikostí) tady, a v cizině, a hlavně zcela odlišný přístup než v zahraničí. Přístup k nám bloggerům, k mladým návrhářům, novým talentům, prakticky vůbec k nové mladé krvi. Rodiče mě podporují, kamarádi víceméně také, ale prostředí v Česku mě spíše více a více odrazuje. A to to tu tak miluju. Kdy vás například profesor podpořil v tom, jít pracovat a nabírat zkušenosti spíš než teorii? Já pořád poslouchám jen: „Opovažte se omlouvat si test z důvodu, že máte práci. Jste student a máte studovat a taky se soustředit jen na to.“ A přijde mi, že stejný přístup se promítá takřka všude, i v (ne)spolupráci s bloggery. Nevybavím si, kdy se naposledy někdy někdo na akci neušklíbl, při zmínce slova blogger. V očích českých profesionálů v oboru jsme asi opravdu bizarnost. Nejsme jedni z nich, rozhodně si s nimi nejsme rovni a naprosto určitě nejsme profesionálové. Jsme jen děti. S blogem. A mají z nás asi pocit, že chceme jen parazitovat na jejich akcích, na jejich fotkách, v jejich časopisech, aby každý znal náš ksichtík a také jsme dostávali gift bagy a spoustu dárků. A v podstatě za nic, protože naše práce není práce, protože není placená. To je možná ambice některých, a kdo ví, mnohých, v ČR, ale mně o tohle opravdu nejde. Radši než svůj ksichtík bych za pár let ráda měla známé jméno blogu, jakousi značku, která třeba už s blogováním nebude mít co společného, kdo ví. Bloguji ale, protože mi to přináší zkušenosti a jistý přehled a rozhled. Čím víc ho ale získávám, tím demotivující to je a tím spíš říkám, co má vlastně cenu. Chcete vidět originálnější obsah, redaktoři? Buďte kreativní s námi. Zatím je to totiž vše jen začarovaný kruh barteru. A já chápu, že PR agentury třeba nemají větší pravomoce, a skutečně dostanou jen box s oblečením pro press, tak ho rozdají. Ale časopisy mají prostor pro větší invenci, nebo ne? Měly by mít. Místo krému a trička nám nabídněte možnost podílet se na některém ze zajímavých projektů a my do toho půjdeme. Ale nevyčítejte nám občasný výpadek originality a snahy, když z druhé strany přichází jen posměšek místo napřáhnuté ruky. My za testování stejných produktů, a psaní o nich, peníze nedostáváme. Ale možná bychom měli. Protože zatím mám pocit, že dokud za něco, co děláte, nedostáváte peníze, nikdo se na vás jako na pracanta a profesionála v téhle zemi nepodívá. Jako na člena kreativní komunity. Ani ta mladá designérka, která předvede svoji kolekci na týdnu módy, nedostane pozvánku na žádný z konaných koktejlů. A proč? Aby nezaujala vašeho sponzora?

Mám to tu hrozně ráda. Chtěla jsem se vrátit. Ale je to tu hodně demotivující. Takže se ani nedivím, že ti skutečně pracovití, raději odejdou jinam. Komunita se tu vyvíjí pomalu, jestli vůbec, neobměňuje se. A její součástí se stejně stanou, až když je jejich jméno slyšet a vidět v zahraničí. Pak teprve je a jejich práci respektují. Něco je tu špatně. Ale co já změním. Jsem jen dítě. S blogem. Možná je na čase, začít dělat něco jiného.

bloglovin
facebook
facebook
facebook