EN: Given the fact, that I am obsessively active on social media where I usually only post the cute and pretty things, like we all do, and I apparently travel a lot, which is also emphasized by all the social channels, anytime it comes down to work I instantly get asked "So what is it, that you do for a living, Adela?". Even my family finds it hard to follow. What can she be doing, if she's never in an office? And each time I fight with what to answer. Social media? Copywriting? Consultancy? Blogging? Styling? Webdesign? Project implementation? Designer collaboration? Event organization? Journalism? "Anything, that can be done remotely or fitfully", I blurred out couple of weeks ago on a dinner with my friends. And Jitka summed it up for me: "So you're a nomad, I love that!"

CZ: Vzhledem k tomu, že jsem až obsesivně aktivní na sociálních sítích, kam samozřejmě přidávám jen ty pěkňoučké a fotogenické věci, tak jako my všichni, a protože prý nadměrně cestuji, což je dojem, který také umocňují sociální sítě, jakmile dojde na diskuzi o práci, vždy dostávám stejnou otázku. "Adél, takže co ty to vlastně děláš?". I moje rodina má často problém to pochopit. Co ta holka vlastně dělá, když není nikdy v kanceláři? A já mám pokaždé problém odpovědět. Social media? Copywriting? Konzultanství? Blogování? Styling? Webdesign? Realizace projektu? Designerské spolupráce? Organizace eventů? Žurnalistika? "Cokoliv, co se dá dělat na dálku", vyhrkla jsem během večeře s kamarádkami před pár týdny. A Jitka mi to shrnula: "Takže nomádka! To se mi líbí!"

_

EN: Except, am I? I read this amazing article about a man ending his rent, giving away his apartment in San Francisco and taking on a full time of traveling lifestyle, setting up a company while having no actual "home" because he is way more productive that way. In my most romantic and wildest dreams I am living this way. The nomadic lifestyle. Not tied down with any materialistic possessions. I mean I get it, I absolutely understand the creativity boost. I also get way more impulses to work and create anytime I see a new place and I truly do way more work from a pretty café in a busy street than I do in a yawning atmosphere of a constant open-space. But I finally realized I might be too old school for all of this and if I ever take on the "digital nomad" title, I will have to move away from my indulgence first.

To be a real nomad, you need to be a real minimalist. Only thanks to being halfway there, half-a-year in one place and half-a-year in other, with no stable job at all, I realized, I am (still) a huge deal materialist. Sometimes, it's good to reflect, what you thought you are (and maybe the others think of you) but what you are not. Garance Doré, as usual, has a good article on that. For example, I always thought I am totally flexible. I have travelled often since my childhood, changed places often and I can deal with different standards. Yet, this year, I found out how much I let the environment affect my mindset. I don't deal well with provisional (and dark!), it freaks me out and completely demotivates me. Being able to go back to a same place (even if that's after 6 months) gives me the feeling of stability and I have to admit I am the type of person who needs that. In life, in style, in a relationship. I want things to last longer than three months. What I would love to work on in the future however, is to stop confusing this security with the possession of things and stop being attached to products so much. There are so many good essays on The Minimalists about this and the implementation of minimalism into any life. I recommend to start with this one, follow these 10 easy steps by Ivania and then, if you're ready for an inspiration kick, read the story from New York Times magazine of Graham Hill's life transformation and why he started living with less. Lot less.

Also, adapt. Fast. I adore the modern possibilities of living. Yet I am starting to resent the pressure of moving too fast. It's not persistent. Being always on the go gives your life a frequency of changes, the era we live in does. And I am becoming to prefer timeless over anything. In fact, there is a whole new issue of the Assistant magazine on 'Timeless' now, and I second every word. It's good to accept the fast pace we live in, adapt and always keep curious but also, for your own health and clear vision, it's good to admit you need to slow down sometimes. Say no to the over-saturation of information, the infobesity. Simply keep it real, too. Thea wrote down great 11 ways on how to do so and asked a few professionals how they slow down. Good tips for when it's hard to focus and get perspective again. After all, creativity isn't something you can squeeze into your schedule between lunch and a Skype date.

So for now, I still don't know how to answer what I do. I know I am not a 9-to-5er. But I'm also not yet a 24/7 nomad. Altough I would sure like to be, if this is how the modern nomad's closet looks. Anyone else with this modern age dilemma? I hope these articles helped at least a little.
 

CZ: I když, jsem jí? Četla jsem úžasný příběh o klukovi, který ukončil svůj nájem v San Franciscu a začal zcela naplno a celoročně cestovat. I když neměl žádný skutečný "domov", založil firmu a pracuje na dálku, prostě protože si tak připadá být produktivnější. V mých nejromantičtějších a nejdivočejších snech si přesně takhle žiju také. Nomádský lifestyle. Nesvázaná žádným materiálním vlastnictvím a místem. Naprosto chápu ten nástup kreativity. Také mám mnohem víc nápadů a hlavně impulzů k tomu tvořit a začínat kdykoliv jsem v novém místě, a také se mi mnohem lépe pracuje z útulné kavárny s dobrou kávou a neznámými tvářemi než ze stále stejného, uzívaného open-spacu. Ale konečně jsem pochopila, že na opravdovou nomádku jsem asi příliš stará škola a jestli se někdy opravdu budu chtít nazvat "digitálním nomádem", budu napřed muset upustit od své pohodlnosti.

Abyste byli opravdovým nomádem, musíte být nejprve minimalistou. Jen díky tomu, že jsem teď tak trochu napůl cesty, půl roku tady, půl roku zase tam, s žádnou stálou prací a režimem, jsem si uvědomila, že jsem (pořád) přílišný materialista. Někdy je fajn prozřít, a uvědomit si, co jste a co nejste, i když jste si to o sobě dlouhou dobu mysleli (a ostatní možná také). Garance Doré to, jako vždy, pocitově hezky vystihla v jednom ze svých článků. Já si například vždycky myslela, že jsem hodně flexibilní. Od malička jsem cestovala, měnila místa i komunity a nabyla dojmu, že zvládám rozličný standard i okolí. Letos jsem si uvědomila, že to až tak slavné není a prostředí mi můj stav mysli ovlivňuje neuvěřitelně a až moc. Naprosto mi nevyhovují jakákoliv prozatímní řešení a slovo dočasný mě stresuje a naprosto demotivuje. Mít možnost se někam vracet (i kdyby po 6ti měsících) je k nezaplacení a dodává to ohromnou dávku jistoty, kterou já evidentně ve všem potřebuji. V životě, ve stylu i ve vztahu. Chci aby věci trvaly déle než 3 měsíce. Jak je to s novodobým tlakem na flexibilitu a proč dvakrát nepomáhá naší zdravé psychice vyplývá, mimo jiné, ze skvělého rozhovoru se sociologem Zygmuntem Baumanem. Boj mezi pocitem bezpečí a pocitem svobody v sobě asi jen tak nerozluštím. Na čem bych ale do budoucna rozhodně chtěla zapracovat, je přestat si plést vnitřní jistotu s jistotou materiální a přestat se tolik upínat k hmotným věcem. O implementaci minimalismu do každodenního života je spousta skvělých esejí na The Minimalists. Doporučuji začít tímto, pak se řídit snadnými tipy od Ivaniy a pokud i pak budete potřebovat inspiraci a pokopnutí, doporučuji přečíst příběh z New York Times magazine o životní přeměně Grahama Hilla a o tom, proč vlastně začal žít s málem. Opravdovým málem.

Také se musíte umět adaptovat. Rychle. Neuvěřitelné možnosti naší doby miluji. Nicméně mě začíná nervovat to tempo a tlak na něj. Není to perzistentí. Být pořád v pohybu znamená být tváří v tvář neustálým změnám, doba ve které žijeme nám neustálé změny předurčuje. A já si začínám víc a víc cenit nadčasovosti a trvanlivosti. Celé nové číslo časopisu Assistant je titulem 'Nadčasovost' označeno, a já vidím pravdu v každém jednom slově. Je dobré tempo dnešní doby akceptovat, přizpůsobit se mu a těšit se z každé zajímavé novinky, ale zároveň, pro vlastní zdraví i jasnou vizi, je dobré si přiznat, že zpomalit je občas třeba také. Říct občas ne infobesitě a prostě si jen tak užívat života jaký je teď. Thea sepsala 11 tipů, jak na zpomalení a i se zeptala několika profesionálů, jak na to jdou oni. Skvělé tipy jak zastavit všechny ty momenty, kdy už se nezvládáte soustředit a ztrácíte nadhled. Přeci jen, kreativita rozhodně není nic, co se vtěsná mezi oběd a Skype call.

Resumé tedy vlastně nemám. Stále nevím, co doopravdy jsem. Nejsem "9-to-5er". Ale také nejsem 24/7 nomád. I když jestli šatník moderních nomádů vypadá takhle, rozhodně bych se tomu nebránila. Někdo další s dilematy moderní doby? Snad vám tenhle seznam článků utřídil myšlenky alespoň trochu.